Již podruhé se ve Vřesině konalo Vřesinské divadlo úsměvů. Letos se představily celky ze Stěbořic (se hrou Deskový statek), Ostravy (Opilá Piaf, Enigmatické variace a Dobrokabaret), Hlučína (Mydlibába), Štítiny (Já jsem Herbert) a samozřejmě domácí „tým“ DiVOch (Švagřičky). Představení byla opět ve vysoké kvalitě, za což musím všechny herce pochválit a přes noviny zatleskat. Velký dík také patří organizátorům celého týdne!
Poklona – opět jen novinová – patří i divákům, kteří vytvořili pro představení skvělou atmosféru. Možná si říkáte, jak můžou diváci v divadle tvořit atmosféru, když jsou vlastně ticho. Ale vězte, že herci, tím spíš, když se jedná o tak malé jeviště i hlediště jako máme ve Vřesině, vnímají každého diváka v sále a užívají si smích obecenstva (byť to správně nemají na jevišti dát znát). Proto je vždy radost hrát před plným sálem. Osobně jsem nikdy nedělal sport, ve kterém bych hrál před plnou halou/stadionem diváků. Ale mám za to, že jak sportovci, tak herci vnímají „plný dům“ prakticky stejně. Sportovci to mají někdy jednodušší (protože se může hlasitě fandit, což v divadle by nepřineslo kýžený efekt) a někdy složitější (když jim diváci spílají za nepovedenou situaci – opět nedoporučuji v divadle při představení). Ekvivalent v divadle vidím v potlesku na otevřené scéně, když se některá pasáž hercům zvlášť povede a diváky rozesměje téměř k slzám.
Z osobních důvodu jsem si letos užíval představení pouze v pozici ležícího střelce diváka, a to včetně představení Švagřiček. A musím se přiznat, že je to nezvyk, protože mě osobně baví znát (divadelní) budoucnost. Vědět, kdy přijde „ta“ vtipná pasáž a jak bude probíhat. Kdy se budu muset přemáhat, aby mě situace – i když jsem ji už viděl nejméně stokrát – a smích z publika nerozesmáli. Ano, v takovém případě představení vlastně nikdy neuvidím jako divák, ale líto mi to nikdy nebylo. Proto už netrpělivě vyhlížím, kdy bude vybrána nová hra a kdy kolotoč zkoušení a následných představení začne (pro mě) nanovo. Věřím, že se brzy dočkám a že si Vřesina bude moci užít dalšího kusu z dílny DiVOch.
Za Divadlo Vřesinských Ochotníků
Martin Špička