Úryvek z knihy Vřesina, kterou napsal Milan Julínek a je k zakoupení na obecním úřadě a knihovně ve Vřesině.
Koncem 19. století nejen ve Vřesině, ale i v dalších místech českého Slezska směřovala činnost tehdejších národních buditelů ke všeobecnému společenskému zrovnoprávnění česky mluvících Slezanů. Přirozenou součástí těchto snah bylo zakládání buditelských spolků, jako byl Opavský Besedník (1861), který začal vydávat časopis a dalšími aktivitami působil na národní uvědomění ve Slezsku. Do tohoto období spadají počátky kulturního dění v naší obci a vznik divadelnictví. Zakladatelem dětského školního divadla byl učitelský sbor vřesinské školy pod vedením „rechtora“ Gustava Kořeného. První písemně doložená divadelní hra „Dráteníček neb s poctivostí nejdál dojdeš“ byla sehrána 6. 1. 1911 dětmi z Obecné školy ve Vřesině pravděpodobně v sále hostince „U Fridoše“. Titulní roli hrál žák Ferdinand Martiník a zisk z divadelního představení ve výši 40 korun byl věnován na zakoupení školních pomůcek. 6. 1. 1912 na svátek Tři králů byla sehrána školními dětmi výpravná báchorka „Krakonoš“ od J. Plumlovského. „V kuse se zvlášť vyznamenala žačka 2. třídy Božena Vůjtková“. Poslední vystoupení žáků školy zaznamenané ve školní kronice před vypuknutím 1. světové války bylo 22. 2. 1913 v divadelní hře „Bílá růže“. Společenský a kulturní život i zábavu v obci kromě školy ovlivňovaly tělocvičné spolky, které se nezabývaly jen tělovýchovou. Značnou část náplně jejich činnosti tvořilo ochotnické divadlo a pořádání výletů, zábav a plesů. Kroužky divadelních ochotníků byly u všech tělocvičných jednot – Sokola, DTJ a Orla. Hrály se činohry, frašky, limonády, operety a zpěvohry. Divadelní zkoušky a vystoupení se konaly v sále hostince „ U Fridoše, venkovní představení v Sokolské skále, U lípy v lese Záhumenici, ve skále pod hřištěm DTJ v prostoru bývalého letního kina. Představení v přírodě se konala vždy za hojné účasti obecenstva ze širokého okolí. První divadelní představení „Archa Noemova“ sehráli vřesinští Sokolové v roce 1920 na zapůjčeném divadelním jevišti od ochotníků z Třebovic. Téhož roku 7. ledna byl uspořádán první sokolský ples.
V červnu 1921 členové sokolských jednot z Vřesiny, Poruby a Klimkovic sehráli společně inscenaci hry bratří Mrštíků „Maryša“ v přírodě U lípy v les Záhumenice. Pro velký úspěch byla hra znovu reprízována v červenci. Hrubý příjem z vystoupení byl 27 000 Kč. Režisérem vřesinského divadla byl bratr Josef Martiník. Samostatná vystoupení vřesinských Sokolů mohli diváci ještě zhlédnout téhož roku ve hrách „Pasekáři“ od Františka Sokola Tůmy a „Naši Furianti“ od Ladislava Stroupežnického. Další společné vystoupení členů sokolských jednot U lípy v lese Záhumenice bylo 15.
července 1923 v operetě „Ženská vojna“ od Marhoula. Vystoupení dirigoval Evžen Chamrád z Klimkovic, člen souboru Zemského divadla v Bratislavě. V hlavních rolích zpívali zpěváci Josef
Martiník z Vřesiny, Šedivý a Sladký z Poruby, zpěvačky Sokolová z Poruby a Vašková z Klimkovic,. Nadšené publikum tvořilo asi 1 000 diváků. S vřesinskými ochotníky spolupracoval i bývalý rechtor Vřesinské školy Gustav Kořený a v průběhu roku 1923 jej mohli diváci vidět při vystoupení ve hře „Handléř.“ V dalším období prochází sokolská jednota obdobím krizí, které mají vliv i na počet a kvalitu divadelních vystoupení. Ke konsolidaci poměrů dochází v roce 1933. V tomto roce začali sokolové s úpravou terénu v Sokolské skále ve Vřesině pro divadelní představení. 28. 10. 1933 zde sehrála místní osvětová komise ve spolupráci se sokolskou jednotou divadelní hru od Aloise Jiráska „Lucerna.“
V roce 1934 divadelní ochotníci vystoupili v divadelních hrách „Nikdy se nevrátí pohádka „mládí“ a „Pasekáři,“ pro dětské diváky byly sehrána dvě divadelní představení. V roce 1935 dochází k opravě starého jeviště z roku 1922 a přemalování kulis – les, náves, nově byly zhotoveny kulisy kuchyně a salonu. Na novém jevišti byla sehrána tato představení: operetka od Adolfa Branalda „Rezinka od pěchoty“, v Sokolské skále operetka „Starostovic Beruška.“ Při příležitosti 10. výročí úmrtí Františka Sokola Tůmy byla sehrána jeho hra „Hedvička.“ Na jevišti v ní vystupilo přes 40 účinkujících ochotníků. V roce 1936 byla sehrána pohádka Svatoň a Milena, hry – „Na rodné hroudě“, „Stařiček Holuša“ a hra Františka Langera „Jízdní hlídka.“ Vojenské stejnokroje, pušky a náboje zapůjčilo Vojenské posádkové velitelství ve Slezské Ostravě.
V roce 1937 byla sehrána poslední 3 divadelní vystoupení před 2. světovou válkou – „Maryna ze mlýna“ od Nižkovského, „Vojnarka“ od Jiráska a „Zrádce mezi námi“ od Branalda. Prvním poválečným vystoupením byla hra „Pasekáři“ v roce 1946. Na velikonoční svátky v roce 1947 byla sehrána hra Zelené království v sále paní Žofie Martiníkové. V roce 1948 místní Osvětová beseda zakoupila nové jeviště s reflektory pro nově postavený
sál v Sokolovně. Sál byl několikrát využit k divadelním vystoupením, ale soubor se rozpadl a v obci se přestalo divadlo hrát. Na tradici úspěšných divadelních představení navázala s žáky Obecní školy paní učitelka
Marie Švidrnochová. Pocházela z Opavska, byla příbuznou slezského spisovatele France Směji. Bydlela na Nové Plzni, později se přestěhovala do Dolní Lhoty, odkud dojížděla učit do místní školy. Většinou učila 1. třídu, mezi prvňáčky byla velmi oblíbená, děti na ni čekávaly u tramvaje, aby je mohla za ruku doprovodit do školy. S nadšením pracovala nejen jako učitelka, ale zásadním způsobem se podílela na zachování tradičního zvyku „Vynášení Mařáka“. Doplňovala texty, vymýšlela nové kostýmy, byla hlavní
organizátorkou. Zavedla tradici dětských divadelních představení v místní Sokolovně, později s dětmi jezdila hrát divadlo i do okolních obcí. Připomeňme alespoň pohádky Šípkovou Růženku, Za štěstím,
Zkoušky čerta Belinka a jiné. Sama také ochotničila, pamětníci dodnes vzpomínají na její roli paní kněžny v Jiráskově Lucerně, kde jejím divadelním partnerem (mlynářem) byl další z nadšených
ochotníků pan Bohumil Novák. Lidový soubor písní a tanců ve Vřesině založil v roce 1951 pan Bohumil Novák z podnětů akademické malířsky a folkloristky Heleny Salichové a podobného souboru v Krásném Poli. Záměrem bylo oživit slezský folklór a využít ho v rámci celostátní kampaně na pomoc slezským obcím poničeným při osvobozovacích bojích pod názvem „Budujeme Slezsko“. Pravidelných nácviků tanců,
písní a recitací se zúčastňovalo přes 30 členů tohoto souborů. V roce 1951 soubor obsadil 1. místo v okresní Soutěži lidové umělecké tvořivosti v Ostravě. Vyvrcholením činnosti tohoto souboru bylo
vystoupení 16. 3. 1952 ve velkém sále Odborového domu v Plzni.
Různé vřesinské spolky byly taktéž nejčastějšími pořadateli zábav a plesů. Zábavy měly často folklórní ráz nebo příležitostný charakter jako např. pochování basy na konci masopustu, josefská, šmigrustová, prvomájová, vinobraní, mikulášská, silvestrovská, odvedenecká. Plesy měly slavnostnější charakter, sály byly vyzdobené pentlemi a chvojím a stěny byly ověšeny zvlášť k tomu namalovanými obrazy. Tomuto prostředí odpovídalo i slavnostní oblečení návštěvníků. Některé plesy mívaly speciální ráz, jako třeba maškarní, šibřinky, myslivecký. Na zahájení nebo po půlnoční přestávce se často tančívaly tance z české, moravské a slezské besedy, které většina tanečníků znala.