Prázdniny utekly tak rychle, jak to ty potvůrky splašené dělají každoročně.
S blížícím se podzimem nastává zase období příprav na další divadelní sezónu.
Letošní rok nebyl kultuře zrovna nakloněn, ale i přes všechna opatření se nám povedlo odehrát premiéru naší nové hry Vražda sexem. Omlouváme se těm, kteří očekávali na jevišti lechtivé scény, popřípadě nějaký ten mord v přímém přenosu. Nic takového bychom samozřejmě nemohli dopustit, protože Láďu Hubičku, představitele mrtvoly, máme moc rádi. Navíc nás čeká ještě hodně repríz a budeme ho potřebovat 🙂
Nejbližší termín, kdy se představíme na naší domovské scéně, v Domě zahrádkářů, je 28.9.2020.
Naše příznivce, kteří si nenechali ujít premiéru ve Vřesině, jsme informovali, že s Vraždou sexem se zúčastníme postupové přehlídky ve Štítině u Opavy. Na přehlídce jsme získali řadu ocenění. Kromě cen za herecký výkon za roli Dot pro Marcelu Hoferovou a čestného uznání za roli Val pro Lenku Vaněčkovou, jsme získali ocenění za nejlepší scénu a nejlepší kostýmy přehlídky. Postup na národní přehlídku do Vysokého nad Jizerou nám sice utekl, nicméně na začínající soubor jsme si vedli velice dobře. Naši práci po odehraném představení ocenila odborná porota při rozboru hry po představení. Sklidili jsme uznání za velký pokrok v porovnání s minulým rokem, kdy jsme se jako úplní nováčci na soutěži představili s jednoaktovkami Zastupitelé a Dveře.
Na přehlídce zaujala předsedu poroty Tomáše Hradila naše nadšená divadelní činnost natolik, že pro nás vytvořil divadelní seminář. Velice si jeho pomoci a přátelského přístupu ceníme. Třídenní seminář pro nás připravil bez nároku na finanční odměnu, a to je přístup, který se v dnešní době jen tak nevidí.
Cílem semináře bylo osvobodit herce od stresu, který představuje bezchybné naučení se textu k roli. Může se stát, že vlivem stresu a zodpovědnosti po příchodu na jeviště se text ztratí v temné propasti, ze které není návratu ani přes úpornou snahu nápovědy.
Pro herce je tento zážitek tak silný a nepříjemný, že slabší jedince by mohl od dalšího hraní odradit úplně. Uvědoměním si, jaký úkol má postava, když vstupuje na jeviště a bez jeho splnění nemůže jeviště opustit, i kdyby se dělo cokoli, je právě to, co odlišuje dobrého herce od amatéra. K nácviku, jak nad svou postavou přemýšlet, nám posloužily povídky Z jedné a druhé kapsy od Karla Čapka. Vznikla tak dvě krátká představení na motivy povídek Rekord a Modrá chryzantéma, kde bylo zakázáno se jakkoli učit text. Představení se povedla nad očekávání dobře a nás to posunulo zase o kousek dále v našem herectví.
To, že povídku Rekord vřesinští herci odehráli opravdu důvěryhodně, potvrdila i úsměvná historka, o kterou se s Vámi ráda podělím. V povídce se vyšetřuje vražda jinocha, který kradl ovoce a byl trefen kamenem do hlavy. Není tam nouze o vypjaté okamžiky, hádky a řev. Bylo něco v sobotu po poledni, když šel mladý muž, nejspíš hasič, do požární zbrojnice něco vyřídit. Oknem ze sálu nad zbrojnicí, kde se hra nacvičovala, slyšel řev ženy a mužský hlas, který jí vyhrožoval. Vycházela jsem zrovna ze dveří ven, když se mě celý vystrašený mládenec ptal, co se tam nahoře děje a že je potřeba zasáhnout, než ten chlap paní ublíží. Vysvětlila jsem mu, že to není potřeba a že je to pouze nácvik divadelní povídky. Chvíli vypadalo, že ho má odpověď uklidnila, nicméně jak jsem poodešla do parku, tak mu to nedalo a vyběhl nahoru se raději přesvědčit, zda jsem nebyla jen komplic a neděje-li se v sále něco nekalého.
Z toho plynou dvě zásadní věci, které rozhodně potěší. Našim spoluobčanům není jedno, co se kde ve vesnici děje a jsou ochotni pomoci. A zadruhé, že vřesinští ochotníci dělají divadlo s vášní a láskou.
Věra Filipová, členka divadelního souboru
září 2020