Ano divadlo zase žije, deset roků už je to, kdy naším krásným údolím Porubky se po delší době opět prolétly divadelní múzy, a či už znaveny nebo ne, zůstaly a věřme, že zůstanou i nadále.
A tak se stalo, že před deseti léty se v základní škole sešla malá skupina divadelních nadšenců s cílem znovu obnovit tradici ochotnického divadla ve Vřesině, jehož tradice sahá až k začátkům dvacátého století. To se psal rok 2013 a pro realizaci tak smělého plánu jsme neměli a neuměli NIC, kromě chuti hrát. Tehdy Eva Paláčková, která to vše vymyslela, měla připravený scénář divadelní hry Antonína Procházky, Klíče na neděli, který v té době působil v divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Začali jsme se scházet a nastalo převratné zkoušení, kdy několik nadšenců přišlo a zase odešlo, role se měnily a nastalo období, kdy všichni režírovali všechny. No, trvalo to dva a půl roku než se dospělo k jakémusi konci a kdy jsme si určili, co kdo bude hrát a kdy bude datum premiéry. Nutno ještě dodat, že bylo třeba řádně vyřídit poplatek z autorských práv a tehdy došlo ke krásnému gestu autora, kdy po vysvětlení, co Plzeň pro Vřesinu v minulosti znamenala, se rozhodl nám autorská práva darovat.
Premiéra Klíčů na neděli byla 28. 10. 2016, a to bez podia, bez počítače, bez osvětlení, bez pořádných kulis a přesto s velkým potleskem a plným sálem domu zahrádkářů, což byla pro nás ta nejsladší odměna. Nadšení z toho, že je naše úsilí takto ohodnoceno, jsme stáli opět před otázkou co dál. Trvalo to však zase více jako rok nad úvahami jakým směrem se dále bírat. Scénář další hry byl už na stole, a tehdy jsme se rozhodli k osudovému kroku. Začala naše spolupráce s divadelním spolkem ŠAMU ze Štítiny, což pro další činnost našeho divadla mělo zcela zásadní vliv. Dostali jsme od zkušenějších kolegů mnoho dobrých rad, co se na jevišti dělá, co se nedělá a mnoho dalších doporučení o kterých předtím nikdo z nás nevěděl. Za což zde opět naším kolegům a kamarádům ze Štítiny mockrát děkujeme. A tak jsme se dopracovali k naší další hře ZASETITUPITELÉ, lehké parodii na zasedání obecního zastupitelstva. Premiéra byla 23. 11. 2018. a soudě dle ohlasu ve vsi, se setkala pro své stále aktuální téma s úspěchem. A dodnes se pravidelně scházíme a od roku 2018 se také zúčastňujeme mnoha divadelních seminářů, pořádaných Českým svazem divadelních ochotníků. Některé proběhly také u nás ve Vřesině, to vše k zdokonalení jevištního projevu nás všech.
Od roku 2018 připravujeme každý rok premiéru nové hry. Ať už to byly Dveře – premiéra 24. 4. 2019, Vražda sexem – premiéra 23. 3. 2020, Švagřičky – premiéra 20. 3. 2022, a poslední, Vzpoura nevěst – premiéra 6. 10. 2023. Od podzimu 2020 máme také svůj vlastní divadelní týden, a to každý rok v říjnu nazvaný Vřesinské divadlo úsměvů, kde zveme také jiné divadelní soubory.
Z ocenění naší činnosti si velice ceníme zejména slov uznání a pochvaly, jak od členů porot, režisérů, tak divadelních odborníků a dokonce z úst herců Národního divadla Moravskoslezského, vítězství na festivalu Ostravské buchary 2022, úspěchu na divadelní přehlídce Mrštíkovo divadelní jaro v Boleradicích na jižní Moravě a mnoha dalších cen pro naše členy, nebo na divadelní přehlídce Štivadlo ve Štítině. Letos v říjnu jsme v rámci divadelního týdne odehráli premiéru a tři reprízy hry VZPOURA NEVĚST, všechny před plně obsazeným sálem, za což děkujeme všem divákům, kteří jsou nám věrní. V těchto dnech zkoušíme už další hru pro příští rok, ale její název zatím neprozradím. Rádi bychom touto cestou taky poděkovali vedení naší obce za podporu, kterou našemu divadlu po celou dobu věnuje a také Moravskoslezskému kraji při realizaci Vřesinského divadla úsměvů. A zde si musíme trošku postesknout nad tím, že Vřesina, obec s třemi tisíci obyvateli, nemá dosud ani po dlouhých létech důstojný kulturní stánek.
A co závěrem? Až se vy naší milí příznivci a milovnicí divadla, budete procházet naším krásným údolím Porubky a zahlédnete koutkem oka múzy, bohyně umění někde hnízdit, prosíme, nerušte je, jen opatrně projděte a nechejte je u nás ve Vřesině ještě dlouho, ať nám všem rozdávají radost a potěšení a my mohli tu naší Thespidovou káru táhnout dál.
DĚKUJEME.
Za všechny divochy, Láďa Hubička.