Lenka Vaněčková

Když něco o sobě, tak tedy dobrá. Moji milovaní rodiče mi dali krásné jméno Lenka. A možná díky tomu mám celý život blízko ke kráse všeho druhu. Asi se nemusím přiznávat, že nepocházím z Vřesiny. Ti pozornější to určitě poznali z přízvuku. Jsem z úplně jiného kraje, ale už jsem se docela naučila mluvit ostravsky. Sem tam mi ale ještě nějaké to pěkný slovíčko ujede. Do DiVOchu jsem se dostala zcela náhodou. V roce 2016 mě oslovil jeho tehdejší šéf Michal Král – potřebovali obsadit roli milenky. Byla to jen malinká rolička. Na jednu stranu mě to trochu lákalo, ale zároveň jsem se i bála. Představa, že se budu předvádět na jevišti před spoustou lidí, ve mně vyvolávala obavy. Šla jsem se tedy na jednu zkoušku podívat… a jsem tam až dodnes. V dnešní době je těžké být herečkou, i když jen v ochotnickém divadélku. Tlak je obrovský, zkoušky náročné na čas i na přípravu – chci i na jevišti odvádět dobré výkony. Lidé mě poznávají na ulici (ale já je ne!), v obchodě, no zkrátka všude. Občas si říkám, jestli to není jenom tím, že pracuji na vřesinském obecním úřadě… Ne, určitě je to mými hereckými výkony . Debutovala jsem v DiVOchu v „Klíčích na neděli“, kde jsem představovala milenku Štanclovu. Následně mě všichni mohli vidět jako alternativní Moniku ve hře „Zase ti tupitelé“. A prozatím v mé poslední (a nejhezčí) roli jako Julii Novákovou v inscenaci „Dveře“. Hrát divadlo mě velmi baví, režisér ani spolu-ochotníci se mě zatím nechtějí zbavit, takže mě zřejmě bude možné vidět i v dalších nacvičených kusech.


Klíče na neděli

Dana Kartouchová

ZASeTiTUPITELÉ         

alternativní Monika

Dveře

Júlie Nováková

Vražda Sexem

Val

Švagřičky

Sekretářka Natalie