Jak se stát divochem

Je to už víc než rok, co mě moje kamarádka pozvala na divadelní představení Vražda sexem v podání vřesinského souboru ochotníků s originálním názvem DiVoch. Do té doby jsem žil v sladkém netušení
o souboru a lidech v něm působících. Svěřil jsem se své téměř odvěké kamarádce s téměř odvěkou touhou si to zkusit. Jsem muzikant se zkušeností z pódia, a tak trochu exhibík, ale herectví, to je věru
jiná liga a já měl k tomu odvěkou pokoru. Ono je přece jen rozdíl, když na scéně drnkáte kolečka písníček na basu a zezadu vás obrazně řečeno kope do zadku bubeník, a tím, jak se pracuje při divadelním představení. Nastoupil jsem ale do už rozjetého vlaku vražd sexem a jako správný
začátečník jen přihlížel a plnil roli bedňáka, ale takový byl můj začátek i s hraním živé hudby. Hlavně jsem měl obavu z toho, jak mě kolektiv příjme, protože mi bylo jasné, že jen se svým „ksichtíkem“ to
nevyhraju. Byl jsem ale mile překvapen, jak byli od začátku vstřícní, milí a hlavně zapálení pro svou věc. Vyptávali se mě na spoustu věcí, ale já se při tom necítil být kádrován jako někde v kanclu na personálním oddělení. A tak já, nasáklý touhou po tvůrčí činnosti, jsem vzplál téměř okamžitě. Štěstí
se na mě záhy usmálo a já poměrně brzy dostal svou první roli v životě ve hře Švagřičky. To ale spíš přičítám faktu, že v souboru ženy svým počtem mírně převyšují, a tak se naskytla šance. Ale tak to má být, a tak to v životě chodí. Zúčastnil jsem se tedy pár čtených zkoušek, než do toho vstoupila další, už bůhví která vlna covidu. A jak to už v životě taky chodí, sotva, co jsem vstoupil do světa prken, co znamenají svět, sotva, co jsem okusil, jaké to je dostávat kartáč od rejži, co by naprosté ještě
netesané herecké poleno, zažil jsem intimní fyzický kontakt hned se dvěma herečkami krátce po sobě.  Jedna mi v rámci role nabarvila zkušebně kus vlasů a druhá mi asi čtvrt hodiny umývala hlavu pod umyvadlem. Ale to je vše. Prostě jsem přišel, viděl a s umytou hlavou odešel. Naštěstí soubor v
současné době znovu fičí, a i když Švagřičky musí počkat, je tu spousta jiných hereckých a improvizačních aktivit, které mě baví a já poznávám i další služebně starší kolegyně a kolegy. Ano,naplňuje mě to jako psací pero i nkoust a já se snad konečně dosyta vypíšu ze svého tajtrlictví.
Divadlu zdar zdraví kašpárek
Roman Papánek