Charekteristika režiséra Ondřeje Bendy

Ondřej Benda je především hodný režisér. Skoro nikdy na nás nekřičí a ani nás moc nebije . Dokáže nás vést tak, abychom se cítili dobře, a ne jako divadelní nemehla. Od první zkoušky máme pocit velkého hereckého talentu. Pořád nás chválí, například cituji: „Bylo to supr! Ještě prosím důraz na předložku, neříkej j ve slově jsem, musíš přijít nesměleji, natoč se víc k divákům, přidej vyděšený výraz a víc artikulovat, nebylo ti rozumět!“ Až mnohem později jsme zjistili, že ne úplně každá pochvala, je pochvalou…

Když už mám psát o charakteristice režiséra, zkusila jsem zařadit Ondru do jedné ze sedmi kategorií režisérů. Žádná kategorie na něj úplně nesedí. Teda až na kategorii – režisér přehrávač a vlastně taky režisér ošmatávač. Ale pozor jinak, než si myslíte!

Známé nepsané pravidlo pro režiséry zní, že na herečky se nesahá. Slušní režiséři by vás po jevišti raději popostrkovali bidlem, než by to pravidlo porušili.  Ale náš režisér Ondra je moc hodný. Než, aby do někoho strčil bidlem, tak radši toto pravidlo, samozřejmě v našem zájmu, poruší.

To že nám ženám v souboru pomáhal s divadelním pohybem jsme chápaly. Jaké bylo ale naše překvapení, když to v jedné vypjaté chvíli nevydržel: „Lenko, ty tu milostnou scénu hraješ úplně nemožně, pusť mě, já ti to s Martinem předvedu…takhle mu sáhneš na stehno a na rameno…takhle se nakloníš…prohrábneš mu vlasy…“

Martin a Ondra se svými vousy zazipovali a my jsme sledovali nejerotičtější milostnou scénu, kterou jsme kdy viděly.  Kluci to zahráli tak věrohodně, že nás každé jejich slovo a oduševnělé pohledy vtáhly hluboko do milostného vzplanutí manželského páru. Bohužel, jsme tento okamžik nestačily expozičně zaznamenat.

Ondřej se ochotnickému divadlu věnuje 30 let, z toho půl roku také ve Vřesině u Bílovce. Za Divadlo Vřesinských ochotníků si přeji, aby byla Ondrova cesta na Vřesinských prknech, co znamenají svět, velmi, velmi, velmi dlouhá.

Zdeňka Bajgarová, předsedkyně spolku